Syn Alexandra Dubčeka o roce 1968: Táta z Moskvy přijel s rozbitou bradou
Syn Alexandra Dubčeka Pavol o svém otci v médiích příliš často nehovoří. Před pár dny ale učinil výjimku a pro Blesk se rozpovídal o tom, jaký vlastně byl jeho otec. Jedna z nejvýznamnějších postav domácí politiky v roce 1968, kdy tehdejší Československo okupovala spojenecká vojska, se v jeho svědectví mnohdy jeví jinak, než jak ji popisují učebnice.
Jak jste prožíval dobu, kdy otce v roce 1968 zatkli?
„Nebyl jsem u toho – studoval jsem na medicíně v Bratislavě. Měl jsem strach, co se bude dít. Když se pak na chvíli otevřely hranice, vážně jsem uvažoval o odchodu do zahraničí. Maminka mi to ale rozmluvila.“
S tátou jste o tom nehovořil?
„Nebyla příležitost. V té době se nedalo hovořit otevřeně. Když se po několika týdnech vrátil z Moskvy, byl otřesený. O tom, co se s ním dělo, nechtěl vůbec mluvit. Taky byl zraněný.“
Jak?
„Měl poraněnou bradu. Prý spadl. Já jsem chirurg traumatolog, vím, že na bradu se většinou nepadá.“
A jak Alexander Dubček přistupoval k polistopadovému slovenskému tažení za samostatnost?
„Když jsem dávno před vyhlášením samostatnosti odjížděl pracovat do Německa, řekl mi: Paľko, to rozdělení je už nezvratné. Politické garnitury rozhodly. Ale já si myslím, že je to předčasné. Nebyl z toho nadšen.“
Když váš otec zemřel po autonehodě, říkalo se, že to mohl být násilný čin. Že Dubček stál v cestě rozdělení státu...
„Ani ne tak rozdělení státu jako rozkrádání státního majetku. On by nedopustil takové vytunelování, ke kterému došlo. Vždyť právě proto na něj jako na komunistu útočili skuteční bolševici Adamec a Čalfa.“
Pro hovada ala crakazasecrak se nic jiného nehodí.