Funkce neúplné ledviny se začala zhoršovat, když bylo Kláře 22 let. Její cesta k transplantaci darované ledviny probíhala poněkud dramaticky. S rozhodnutím jít do transplantace neváhala ani mladá pacientka, ani její rodiče – oba se nabídli jako dárci ledviny. Po sérii potřebných vyšetření v IKEMu byla jako vhodná dárkyně vybrána maminka Kláry.
Nečekaný problém? Krevní skupina
Ve chvíli, kdy už dcera byla hospitalizována, protože se schylovalo k termínu transplantace, ale přišly nepříjemné komplikace. „Mamka má jinou krevní skupinu než já, s čímž si dnes už lékaři umí hravě poradit pomocí imunosuprese. Během příprav na transplantaci se však bohužel ukázalo, že moje tělo na většinu běžných imunosupresiv reaguje špatně – po pár dnech podávání u mě docházelo k poškození jater,“ vysvětluje Klára, proč sešlo z plánované transplantace, což pro celou rodinu pochopitelně představovalo velké zklamání.
„Když ode mě mamka dostala zprávu, že transplantace nepůjde, myslela, že si z ní dělám srandu,“ vzpomíná pacientka. „Byla zklamaná a smutná, že mi nemůže pomoct. Obě jsme se bály, že nebudu moct nikdy podstoupit transplantaci a že navždy skončím na dialýze.“
Kláře zůstala jediná naděje – že získá ledvinu od dárce se stejnou krevní skupinou. Aby však mohla být zařazena na čekací listinu, lékaři museli Klářinu intoleranci imunosupresiv prozkoumat více dopodrobna. „Odborníci dva roky zjišťovali, proč moje tělo reaguje tak atypicky, a snažili se najít řešení,“ ohlíží se Klára za těžkým obdobím, kdy se střídaly naděje a zklamání. Scénář se špatnými jaterními testy se totiž několikrát opakoval.
Konečně na čekací listině!
Funkčnost Klářiny poloviční ledviny se navíc neustále zhoršovala – a náhrada ledvin už se zdála být nutností. S odborníky z IKEMu proto vytrvale hledali vhodná imunosupresiva – až se v červnu 2024 konečně zadařilo. „Když jsem byla zařazena na čekací listinu, radostí jsem brečela, že se mám konečně na co těšit,“ vybavuje si emotivní moment Klára. Tehdy ještě netušila, jak rychlý spád věci naberou.
O pouhých pět týdnů později přišla zpráva, že v IKEMu mají pro Kláru vhodný orgán. „Ukázalo se, že vhodnou příjemkyní ledviny od zemřelého dárce jsem já! Trochu ve mně zatrnulo, ale taky mi spadl obrovský kámen ze srdce. Operace samotné jsem se vůbec nebála,“ popisuje mladá žena poslední chvíle před transplantací.
Rekonvalescence? Nečekaně rychlá
Dál už vše proběhlo bez komplikací – ledvina se „chytila“ hned na operačním sále. Kromě permanentního nutkání k močení Kláru po transplantačním zákroku vlastně nic netrápilo – snad jen strach, že její tělo ledvinu nepřijme, což se naštěstí nestalo.
„Hodně pozitivně mě překvapilo, jak rychlá rekonvalescence po transplantaci následovala. Už třetí den jsem chodila jakoby nic. Ze zavedení peritoneálního katétru jsem se paradoxně sbírala několik týdnů.“
Devátý den po transplantaci ledviny byla Klára propuštěna do domácího ošetřování, a dokonce se cítila tak dobře, že šla rovnou do práce. „Práce mi pomohla zaměstnat mysl a nepoddávat se obavám. Nikdo mi nevěřil, že jsem čerstvě po transplantaci,“ líčí se smíchem. Jako „památka“ jí zůstala jen drobounká jizva.
Plná energie
„Před transplantací jsem si myslela, že jsem v pořádku, ale až teď cítím, kolik mám najednou energie. Zbavila jsem se dušnosti i únavy,“ pochvaluje si Klára. Nyní, půl roku po zákroku, subjektivně nevnímá žádná omezení – a na léky, které musí pravidelně užívat, si nestěžuje. „Aspoň jsem se díky nim naučila pravidelně vstávat, jíst a chodit spát,“ hodnotí optimisticky.
V hotelovém resortu pracuje v kanceláři i v provozu restaurace, a protože s partnerem chovají psy a koně, nemá nouzi ani o aktivní odpočinek. „Nedávno jsme strávili týden na horách,“ dělí se o radostnou novinku.
„Před transplantací jsem už po první sjezdovce byla vyčerpaná, měla jsem neustálou žízeň a daleko jsme nikdy nedojeli. Teď jsme pět dní v kuse lyžovali.“
Neztrácejte naději
A co by mladá žena vzkázala všem, kdo doufají v novou, darovanou ledvinu? „Ať neztrácejí naději, protože i když se to čekání někdy může zdát dlouhé, vždy se vyplatí,“ uzavírá odhodlaně Klára.
„Transplantace mě naučila trpělivosti a změnila i můj pohled na budoucnost. Už se dopředu nedívám s obavami, ale s nadějí. S ledvinou jsem dostala šanci, kterou chci naplno využít.“
Čekací doba až 2 roky
Podobně pozitivně se mohou odvíjet také příběhy dalších pacientů, kteří jsou na náhradě funkce ledvin životně závislí. V ČR přibližně 6500 z nich dochází několikrát týdně na hemodialýzu – tedy přístrojovou filtraci krve za účelem odstranění odpadních látek metabolismu a přebytečné tekutiny, která obvykle trvá 3-5 hodin. Kolem 10 % těchto osob čeká na novou ledvinu.
Ideální scénář je, pokud má pacient ve svém okolí vhodného žijícího dárce, ochotného mu ledvinu darovat. „Na ledvinu od zemřelého dárce pacienti v ČR čekají v průměru jeden až dva roky. Díky žijícímu dárci se tato doba může dramaticky zkrátit. Často se transplantace stihne před zahájením dialyzační léčby, během níž se mohou rozvinout zdravotní komplikace, které budoucí transplantaci ztěžují.
Dialýza také nahrazuje funkci ledvin jen z části: odstraňování zplodin metabolismu je při ní neúplné a není nahrazena funkce ledvin ve smyslu tvorby některých významných hormonů. Čím kratší dobu tedy člověk na transplantaci čeká na dialýze, tím menší jsou dopady na jeho prognózu a kvalitu života,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.
Při zvažování, zda se stát dárcem nebo příjemcem ledviny, je přirozené vnímat obavy. Proto jsou důležité ověřené informace a zkušenosti jiných pacientů i dárců. „Jako zdroj ucelených informací garantovaných odborníky doporučuji stránku www.transplantacenenitabu.cz.
Obsahuje autentické příběhy a věřím, že mohou pacientům dodat kuráž o své nemoci otevřeně hovořit s blízkými,“ doplňuje MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková. Na stránce naleznete také informace o prevenci onemocnění ledvin, stejně jako o jejich léčbě, a nejčastější mýty a důležitá fakta, která je uvádějí na pravou míru.
„Musí dál žít!“ Maminka Olga popsala pro Blesk záchranu dcery Jany (43). Darovala jí ledvinu Bára Holá, Lukáš Červený
