Malokarpatská oblast je největší a zároveň nejvýznamnější vinařskou oblastí na Slovensku a první z malokarpatských vinic najdete už na bratislavských předměstích. Oblast zahrnuje 12 vinařských podoblastí, které se rozkládají ve třech regionech s různými klimatickými a půdně-geologickými podmínkami. Díky specifickému prostředí se zde vyrábějí ušlechtilá vína s jedinečným charakterem. Modré odrůdy jsou zastoupeny méně, v produkci převažují bílá vína. V obou případech se jedná o vína vysoké kvality a charakteru, z nichž mnohá jsou certifikována jako chráněná označení původu nebo nesou značku nejvyšší kvality D.S.C.. Charakter vína odráží hojnost slunečního svitu a optimální složení půdy, přičemž v jihovýchodní části převažují těžší hlinité půdy a v severozápadní části lehčí půdy s vyšším podílem písku.

Bílá vína
Nejpěstovanější bílou odrůdou v celé oblasti je Veltlínské zelené. Daří se zde také Ryzlinku rýnskému, Silvánskému zelenému a Dievčím hroznům, prosadilo se i Chardonnay a Muškát moravský.

Červená vína
Modrým odrůdám dominuje Frankovka Blue, která se podávala jako speciální nápoj již za Marie Terezie. Rozšířený je také modrý portugal a zastoupeny jsou i původní slovenské odrůdy (novošlechtěnci)  Dunaj, Rudava a Váh.

Tradici martinských hus a husích hodů máme samozřejmě i u nás, ale většinou si každý husičku pečeme doma. Na Slovensku ale existuje „hlavní město“ husích pečínek a tím je Slovenský Grob. Vesnici, kde je 27 husích restaurací, každoročně navštíví desetitisíce hostů ze Slovenska a dalších evropských zemí.

Kde se vzala tradice?
Slovenský Grob byl v minulosti proslulý husími hody a vším, co k nim patří - křupavou pečenou husou, mastnými lokšemi, husími játry a samozřejmě výborným vínem. To vše paradoxně odstartovala hospodářská krize na počátku 20. století. Ve vesnici a jejím okolí bývaly rybníky a bažiny se spoustou hus a kachen. Krize přinutila místní hospodyně chovat husy nejen pro vlastní spotřebu, ale i na prodej. Postupně je začali nabízet pečené a jejich prodej začal růst. Prodávaly se na trzích nejen v Bratislavě, ale také v nedalekém Pezinku a Svätém Juru.

Z toho vznikla tradice pečení hus v hliněných pekáčích každý pátek. Tím husy získaly požadovanou zlatohnědou barvu a křupavost kůže. To vše doplňovala neodolatelná vůně a lahodné husí maso, které se rozplývalo na jazyku spokojených zákazníků, kteří postupně začali tuto pochoutku vyhledávat i v samotné vesnici.

 Hospodyně pak nechaly husy upéct u místního pekaře a hostily s nimi své návštěvy ve svých domovech, nejčastěji v obývacím pokoji. Později si pořídili vlastní pece a pro hosty, kteří do Grobu jezdili pro husí maso, byly zřízeny zvláštní místnosti. Bylo také zvykem prodávat pečené husy nabízené u silnice autům projíždějícím vesnicí.

V roce 1964 vznikla ve Slovenském Grobu první restaurace zaměřená na grobské speciality, která byla v době totality jedinou v obci. Po změně režimu v roce 1989 se mnoho "domácích" podniků změnilo na restaurace.

V roce 2001 byla založena další tradice - každoročně na přelomu léta a září se v obci zahajuje husí sezóna akcí nazvanou Den otevřených dveří.

Od roku 2004 ji pořádá Cech jedlíků husy, který sdružuje nejlepší husí restaurace ve Slovenském Grobu.