Strojová kartotéka ČSSZ je ocelovou konstrukcí napevno připevněnou k budově. V 9000 šuplících rozdělených do 18 bloků je uloženo přes 105 milionů spisů. Jedna zásuvka je dlouhá tři metry a vejde se do ní i 10 tisíc dokumentů. Regály architekti navrhli až do výšky osmi metrů, úřednice se k nim dostanou pomocí speciálních pracovních stolů, odborně zakladačů, pohybujících se po jeřábech do všech stran. Ovládají je pomocí páček nahoru, dolů a do stran. Pořadače vysouvají sešlápnutím pedálu.
„Naše kolegyně rozhodně nemůžou trpět závratěmi,“ řekla mluvčí ČSSZ Jitka Drmolová. V polovině regálů jsou uloženy spisy lidí narozených do roku 1943, kteří již všichni důchod pobírají, a proto se s nimi pracuje jen výjimečně. Ve druhé pak najdeme originály dokumentů, které byly po roce 2000 digitalizovány a slouží jako archiv. Od roku 2009 mají zaměstnavatelé povinnost podklady až na výjimky zasílat elektronicky datovou schránkou, mladší ročníky proto už v šuplících své místo nemají.
Šuplíky jako schody
Žebříky jako pojistky byly ke stolům na jeřábech instalovány až po roce 1970. Do té doby museli úředníci v případě výpadku proudu sešplhat dolů po šuplících. Postupně si je otvírat a vytvořit z nich schodiště. Kartotéka i s celou budovou ve stylu funkcionalismu v pražské Křížové ulici je od roku 2004 chráněna jako technická památka.
Tvůrci se důchodu nedožili
Firma inženýra Otakara Podhájského si patentovala unikátní systém ocelové registratury začátkem 30. let 20. století. Strojovou kartotéku pro tehdejší Ústřední sociální pojišťovnu dodala v roce 1936, nosnou konstrukci zhotovily Vítkovické železárny, ani jeden z bratrů stojících za firmou se však československého důchodu paradoxně nedožil. „Pradědečkův bratr Otakar zemřel jen krátce před dovršením důchodového věku. Můj pradědeček Jaroslav, který byl obchodním ředitelem, po válce utekl do Brazílie a dokonce měl tu »drzost« a odvahu, že si v Československu dopisem o důchod zažádal. Vyhověno mu ale nebylo,“ řekl Blesku s úsměvem Jan Patera.
Místo seznamky
Vnoučka a Gollové Strojová kartotéka se jako architektonický unikát objevila i ve filmu Rukavička (1941). „Byl to můj svět, tady jsem byl rád,“ pronesl v něm herec František Vnouček (1903-1960), který ztvárnil postavu Jana Půsta. Ten se má ve filmu oženit s nevlastní sestřenicí a dcerou bankéře, kterou ztvárnila Nataša Gollová (1912-1988). Herci tvořili na konci 30. let pár i v reálném životě.
Víte, že
Pokud by se všechna šuplata poskládala za sebe, měřila by neuvěřitelných 27 km.
