Babišova a Fialova drahota. Ekonom vysvětluje, jak to s vlivem politiků doopravdy je
„Za mě byl rohlík levnější!“ vykřikuje skoro v každé debatě šéf opozice a bývalý premiér Andrej Babiš (ANO). Současného předsedu vlády Petra Fialu (ODS) kritizuje za to, že do Česka údajně přinesl „Fialovu drahotu“. V minulém období se ale úplně stejně Fiala pouštěl do Babiše a mluvil o „Babišově drahotě“. Mají tato tvrzení nějaký skutečný ekonomický základ? Podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila se krátkodobý vliv politiků na ekonomickou situaci země velmi přeceňuje.
Hradil upozorňuje, že politická rozhodnutí mají prodlevu. Prochází legislativním procesem, pak implementací a pak si na ně ekonomika teprve zvyká. „Není úplně racionální, když se něco momentálně děje v ekonomice, to přičítat současné vládní garnituře. Velmi často to ta současná vládní garnitura v podstatě zdědila z toho, co se tady stalo politicky před 3-5 lety, protože takhle dlouho trvá, než se změny vůbec promítnou do ekonomiky, a také velmi často je to vlivem externích faktorů,“ vysvětluje ekonom. Těmito externími faktory byly například válka na Ukrajině či pandemie.
Velmi vysoká inflace v roce 2022 a 2023 tak byla ovlivněna především kombinací počínání Babišovy vlády a externích faktorů. Fialova vláda neměla prakticky žádnou možnost ji okamžitě smazat. „V podstatě jediné, co politik může udělat, je zasypat ten problém penězi, to se dá udělat rychle, ale obvykle to neřeší nic, často to ten problém jenom odsouvá do příštího nebo přespříštího roku, mnohdy ho to ještě zhoršuje, takže ten krátkodobý vliv politiků na ekonomický vývoj se hodně přeceňuje v realitě,“ říká Hradil obecně.
Přesto je vnímání lidí takové, že za současnou situaci vždy může současný premiér. „Je to prostě realita. Když se přestává dařit ekonomicky, tak za to pravděpodobně může pan premiér nebo pan prezident,“ popisuje ekonom, co si obvykle občané myslí. „Ale jak jsem naznačil, my v ekonomii máme spíš ten názor, že s tím pan premiér v tu chvíli už může dělat velice málo,“ dodává.
Pro politiky u moci to nicméně má i ten efekt, že když se ekonomický růst zlepšuje, rostou jim preference. Opět za to nejspíš nemůžou, pokud teprve před chvílí vystřídali někoho jiného, ale tak funguje společnost. „Realita je taková, že je (krátkodobý efekt politiků, pozn. red.) spíš velmi malý, ten dlouhodobý je naopak naprosto zásadní a ten se možná naopak podceňuje,“ shrnuje Hradil.
Populisté ekonomice škodí
Když tedy nastane situace, že ekonomický růst se zadrhne, volič nejspíš začne hledat alternativu. To může být klasická opozice, ta se dostane k moci a nastane obvyklý politický cyklus, ke kterému dochází ve většině demokratických zemí dlouhé desítky let.
Druhou možností je, že se volič rozhodne volit antisystémově a přejde k populistickým stranám. Definice populisty není přesně daná, Hradil tak ale vnímá politika, který ve své komunikaci s veřejností jasně rozděluje společnost – obvykle proti sobě staví „elity“ a „obyčejné lidi“.
Ekonom cituje studii Populističtí lídři a ekonomika z roku 2022, která byla zveřejněna v odborném časopise American Economic Review, za kterým stojí Americká ekonomická asociace. Podle ní došlo k rapidnímu k rozmachu populistických stran po roce 2000 a nejvíce po roce 2015. Důvody, proč zrovna v tuhle dobu, nejsou zcela známé, ale mezi zmiňovanými faktory mezi odbornou veřejností jsou podle Hradila rozmach internetového připojení, imigrace, příjmová nerovnost a ekonomické potíže.
Zařazení internetu vnímá jako překvapivé. „Jim (populistům, pozn. red.) velice vyhovuje narovnání nebo napřímení komunikačního kanálu, který internet umožňuje. To znamená, že oni s tím svým sdělením nemusí jít před mainstreamová média, nemusí přes oponenturu, nemusí jít do konfliktu s politickým oponentem, novinářem, odborníkem,“ zamýšlí se Hradil, proč tomu tak nejspíš je.
Ať už je však důvod rozmachu populistů jakýkoliv, podle ekonoma lze jasně říct, že vláda populistů ekonomice škodí. „Můžete skutečně čekat poměrně výrazné ekonomické zpomalení vašeho hospodářství,“ líčí, co obvykle nastane. Dokonce podle něj existuje výpočet, že po 15leté vládě populistů se růst HDP zabrzdí o 10 procent, což by v případě Česka znamenalo 780 miliard korun.
Babiš, Okamura a Konečná se mohli radovat
Volební zisk populistů je přitom ovlivněn ekonomickou situací. Hradil použil data z think thanku Stanfordovy univerzity, které zkombinoval s daty Eurostatu a Světové banky, a zjistil, o kolik rostou či se snižují preference populistů v závislosti na tom, jaká je odchylka inflace, nezaměstnanosti a růstu HDP od normálu. Normálem se myslí průměr posledních pěti let.
„Pokud se vaše nezaměstnanost v předvolebním roce o jeden procentní bod vychýlila nad to, co volič vnímá jako normál, tak populista může čekat asi 0,54 procentního bodu extra bezpracných hlasů jenom z titulu toho, že tam před volbami narostla nezaměstnanost,“ popisuje expert, co zjistil. U inflace je odhadnutý efekt 0,26 procenta a u HDP 0,31 procenta.
Když to aplikujeme na Česko v roce 2023 (letošek ještě nelze hodnotit), tak průměrnému populistovi naprosto bez práce, jen díky ekonomické situaci, rostly preference až o 3,1 procenta. Evropský průměr byl 1,1 procenta. Nejvíce těšit se mohli populisté v Maďarsku, kterým díky ekonomické situaci mohly preference vyrůst až o 5,8 procenta. Nejhůř na tom naopak byli populisté v Řecku, těm situace ubrala až 2,3 procenta volebních preferencí.
Podle Stanfordovy univerzity lze v Česku jako populistické zhodnotit strany KSČM, hnutí ANO a SPD. V Německu například AfD, v Itálii Hnutí pěti hvězd a na Slovensku SMER-SD a SNS. Jde o stav k roku 2019.
..ještě že toho Babiše máme! Když něco, tak vše svedeme na něj a basta fidly!!!!