Placené zdravotnictví, méně policistů nebo válečná daň? Experti zkoumali, kde vzít peníze na obranu

V případě české armády se mluví o obřím vnitřním dluhu. Ten podle expertů z Centra veřejných financí – a podle toho, jak se počítá – může být až 1082 miliard korun! Reálně je však spíše nižší, pohybovat se může v rozmezí 265 miliard až 562 miliard - odhad se liší podle míry zastarávání vojenské techniky. I ten nejnižší odhad ale odpovídá zhruba třem procentům HDP!

Dluh jednoduše vznikl tím, že se na armádu dlouhodobě »kašlalo«. Například v roce 2016 výdaje na obranu činily 1 procento HDP, teprve loni se zvýšily na dvě procenta (cca 160 miliard korun). Ale to až po dvaceti letech, co se státy NATO zavázaly, že své výdaje zvednou na minimální dvouprocentní hranici. Vojtěch Bahenský z Peace Research Center Prague ale upozornil na to, že dvouprocentní závazek NATO byl stanoven pro období míru a současná bezpečnostní situace v Evropě vyžaduje zvýšení obranných výdajů. Očekává, že NATO letos schválí zvýšení závazku na tři procenta HDP – česká vláda si dala za cíl dosáhnout postupně tříprocentní mety do roku 2030. Ekonomové z CVF nastínili tři způsoby, jak na to.

Pokud bychom měli zvýšit výdaje na obranu a zároveň nezvyšovat ani příjmy ani dluh, je nutné omezit jiné výdaje než ty na obranu. To by mohlo znamenat třeba nižší počet policistů, či nižší finance do zdravotnictví – v extrémním případě by si lidé hradili zdravotní péči výhradně ze svých peněz. Sami experti z CVF připouštějí, že omezení jiných výdajů v současném systému řízení veřejných financí vypadá nepravděpodobně.

Vojáci dostanou přidáno. Černochová oznámila zvýšení platu o minimálně 8300 korun

„Na vyšší výdaje potřebujeme nové zdroje financování,“ říká ekonom CVF Petr Janský. Experti mj. navrhují:

• Dočasné zvýšení některých daní, mimořádné daně a daně z mimořádných zisků jako v případě krize spojené s pandemií covid-19 a energetické krize. Taková daň by podle Janského mohla být zavedena dočasně, třeba na 3 roky.
• »Válečná« daň - varianta zvláštní daně, určená specificky na obranu či bezpečnost.
• Stávající příjmy lze zvýšit skrz lepším výběrem současných daní, anebo jejich zvýšením.
• Omezit daňové úniky, včetně podpory evropských a mezinárodních iniciativ.
• Zvýšit progresivní zdanění příjmů a bez náhlých skoků.
• Sladit zdanění příjmů ze zaměstnání a těch ve švarc systému.
• Zrušit vybrané daňové slevy a výjimky, zbývající navázat na inflaci.
• Přesunout téměř všechno zboží a služby do základní 21% sazby DPH a zvýšení sazeb kompenzovat nízkopříjmovým domácnostem jiným opatřením.
• Zvýšit a navázat na inflaci spotřební daně, zavést je na víno.
• Sladit zdanění téměř všech zdrojů uhlíkových emisí k zohlednění jejich ceny.
• Zvýšit a navázat na inflaci zdanění benzínu a nafty.
• Zavést daň na celoživotní přesun bohatství včetně dědictví a darů.
• Zdanit nemovitosti na základě jejich ceny včetně pozemku.

Pokud Česko nechce nebo nemůže jít cestou zvyšování příjmů nebo snižováním výdajů, pak nezbývá, než se zadlužit. „Pokud chceme zvýšit výdaje na obranu v příštím roce, jinak než na dluh to neuděláme,“ uvedl Janský. Ale jak ekonom dodává, ani to není bez rizik: „Dluh zůstane dluh a musí se splatit.“ Dluhové financování přenáší nutnost úspor nebo zvýšených příjmů do budoucnosti. Projevuje se přitom již v bezprostřední budoucnosti zvýšenými výdaji na obsluhu státního dluhu. Ta se v posledních 3 letech zvýšila o více než 60 mld. Kč ročně. Co se přesto nabízí?

• Stát si může půjčit standardně, vyšším deficitem státního rozpočtu, případně vydat dluhopisy navázané přímo na výdaje na obranu.
• Stát si může půjčit ze speciálního fondu EU.

Aleš Bělohradský, spoluautor studie z Centra veřejných financí Blesku nastínil, jakou cestou by se Česko mělo nejlépe vydat.

Aleš Bělohradský z Centra veřejných financí při prezentaci studie o financování obrany | Blesk:FOTO: Jiří Koťátko / CNC

Zmiňujete 3 způsoby, jak vyšší výdaje na obranu financovat, které jsou nejvhodnější pro Českou republiku?

„U všech výdajů jsou možné tři cesty. První je na vrub dluhu. Další možností je snižovat nějaké zbytné výdaje a třetí možností je zvyšovat příjmy. My hlavně upozorňujeme na to, že pokud potřebujeme rychle navyšovat výdaje na obranu, tak v tom krátkodobém pohledu odpadávají možnosti výrazné redukce zbytných výdajů. Stejně tak je to se zvýšenými příjmy, i kdybychom se na nich dohodli teď, tak naběhnou až třeba za dva roky. Prostě má to zpoždění, takže nám nezbývá nic jiného než v tuhle chvíli hradit z dluhu. A jak to bude vypadat do budoucna, je samozřejmě taky otázka na politickou reprezentaci, ale myslíme si, že by to měla být kombinace, která má rozumnou časovou součinnost. To znamená ze začátku především dluh, potom se můžeme bavit o nějakých dočasných navýšených příjmech, dočasných daních. Aby se dohnal ten dluh, který máme. Ale ve výsledku, pokud se shodneme na tom, že ta úroveň financování má být vyšší dlouhodobě, tak prostě potřebujeme najít strukturální změny jak na příjmové, tak na výdajové straně.“

V rámci té veřejné debaty zaznělo spojení válečná daň. Co si pod tím představit? Jak by mohla vypadat?

„My raději říkáme dočasná daň. Může se to týkat téměř jakékoliv daně. Princip je ten, že potřebujeme krátkodobě zvýšit příjmy na hrazení těch zvýšených výdajů. Takže na příkladu v zahraničí se často na tom podílejí daně z příjmů firem – není to trvalé zvýšení, ale je tady teď nějaká mimořádná situace, na které se také máme jako společnost shodnout, že prostě vyžaduje zvýšené financování.“ 

Nejrychlejší a nejschůdnější je tedy zvýšení zadlužení. Proč se vlastně na to nepřišlo už dříve, proč tím nešlo řešit podfinancování armády? A jaká jsou z toho rizika?

 „Myslím, že to není tak, že by se nevědělo, že je to možné. Ale prostě to rozhodnutí bylo spíš vsadit na to, že budeme mít armádu, obranu podfinancovanou, že nebude potřeba. Byla to taková sázka na mír. V tuhle chvíli nás to dohnalo. Kdybychom dávali ty prostředky před pěti, deseti lety, myslím, že by nás to vyšlo levněji, než když je potřebujeme navýšit v době, kdy také všichni je ostatní navyšují. Není to ale případ jenom České republiky, ale většiny dalších členských zemí. Tak v tuhle chvíli samozřejmě všechno bude dražší než dřív.“

V té diskuzi jste také vtipně poznamenal, že tím, jak jsme dlouho do armády neinvestovali, tak jsme vlastně ušetřili…

 „Je to tak. Kdybychom důsledně drželi 2 % celé to čtvrtstoletí zpátky, tak by nás to v těch dobách stálo hrozně peněz, ty peníze jsme mohli využít na něco jiného. A to, co bychom si kupovali před 20 lety, bychom možná už teď museli obnovovat. Takže vlastně jsme ušetřili, ale je samozřejmě ošemetné to takhle říkat, protože ty kapacity nám nyní chybí.“